Kronika obce Šeberov - Hrnčíře byla vedena klasickou, ručně psanou formou. V dnešní době je kronika nezvěstná. Existuje pouze zkácený záznam infomací z kroniky, která byla s největší pravděpodobností ještě v roce 1993 na ÚMČ Praha - Šeberov k dispozici.
Následuje zápis o kronice, který sestavil s největší pravděpodobností Jiří Bartoň, který začal psát znovu obnovenou kroniku v roce 1993:
Autentické zápisy v kronice byly zahájeny dnem 1. 1. 1932, kdy na základě rozhodnutí zastupitelstva v Šeberově ze dne 20. 12. 1931 se stal kronikářem nově zřízené obecní kroniky p. učitel František Krůta. Starou historii obcí čerpal z tehdejší literatury, ztracené hrnčířské farní knihy z předbělohorských dob a ze školní kroniky hrnčířsko - šeberovské školy.
Zmiňuje se o počátcích slovanského osídlení na území Prahy od cca 5. - 6. století. Následně popisuje rozvoj pražského osídlení včetně širokého krajinného pásu kolem Prahy - jako zemědělské i řemeslné (hrnčířství - Hrnčíře) zázemí šlechty a českých králů.
První důležitá zmínka o historicky prokazatelně doložené osobnosti ve vztahu k Šeberovu se týká krále Václava IV., který vzhledem k tomu, že byl vášnivý lovec, si dal vybudovat lovecké sídlo v Kunratických lesích, kde bylo dle dochovaných pramenů velké množství divoké zvěře. Toto sídlo se nazývalo Nový hrad. V té době přešly pod správu novohradského panství i Hrnčíře. Král, kromě "shromažďování pokladů", dal na tento hrad převézt i svoji knihovnu, o které se s uznáním hovořilo po celé Evropě. Prvky z výzdoby jeho osobní bible byly využity pro úpravu stran stávající kroniky. Král Václav IV. na Novém hradě přijímal důležité návštěvy (Wibold, velkokníže Litvy a Rusi a bratr polského krále, dále velmistr řádu německých rytířů a mnoho dalších).
V roce 1420 a začátkem roku 1421 sehrál Nový hrad podstatnou roli v husitských válkách, Nový hrad byl vypleněn "obecným lidem pražským", nashromážděné poklady byly rozkradeny a hrad včetně obdivované knihovny byl posléze vypálen.
Kronika byla od počátku až do roku 1948 psána retrospektivní formou a dotýká se celé historie počátků slovanského osídlení, přes husitské války, dobu pobělohorskou, dobu osvícenství - českého národního obrození. V té době byl zvýšený zájem o přírodu - v poslední třetině 18. století byly pořádány vlastenecké výlety z vnitřní Prahy do okolní přírody, často právě na místa zříceniny Nového hradu do Kunratického lesa. Výlet sem popisuje např. Alois Jirásek v románu F. L. Věk.
V kronice byl dále podrobně zachycen vznik samostatného československého státu v r. 1918. Do nového státu vstupovaly již Šeberov a Hrnčíře jako jedna obec. Následuje detailní popis vývoje společnosti ve státu v meziválečném období včetně politického vývoje. Zachycuje dojmy a obavy z vývoje politické situace v sousedním Německu po nástupu Hitlera k moci a dále popisuje ze subjektivního pohledu obyvatel obce průběh 2. světové války, nálady v Protektorátu i události při Pražském povstání. Popisuje i radost obyvatel nad ukončením 2. světové války.
