Obě obce vznikly za vlády Přemyslovců s největší pravděpodobností v době, kdy se stal prvním českým králem Vratislav II. (v královské hodnosti Vratislav I.). Tento král vládl přes třicet roků, v letech 1061 - 1092, a jako královské sídlo si zvolil Vyšehrad. Mezi jeho nejpřednější rádce patřil správce knížecího dvora jménem Zderad, za jehož potomky se považují Všebor a jeho syn Kojata, předkové panského rodu Hraběšiců, pozdějších pánu z Oseka. Tento rod a jeho potomci získali do svého držení a dědického vlastnictví rozsáhlá území po celém království.
Jeden z potomků z mocného rodu Hraběšiců jménem Všebor, o němž existují písemné záznamy z let 1188 - 1190, vlastnil nebo spoluvlastnil zemi okolo dnešního Šeberova a Chodova. Protože v době středověku si stavěli knížecí družníci a později drobní šlechtici sídla (dvorce), která předcházela tvrzím, učinil tak s největší pravděpodobností i Všebor a postavil si v této lokalitě svůj dvorec. Podle historiků lze tedy vymezit i možnou dobu vzniku Šeberova právě do tohoto období. Název obce však zněl původně Všeborův dvorec, či Všeborův dvůr, zkráceně pak Všeborov, z toho pak vznikl název Šeberov. První dochovaná písemná zmínka o tomto pojmenování je až z roku 1382.
Kolem roku 1188 přivedli již zmínění Všebor a jeho syn Kojata do Čech řád rytířů Strážců božího hrobu tzv. křižovníků. Stali se mecenáši tohoto řádu a pro řeholní dům - klášter křížovníků - uvolnili dokonce i málo využívaný dvorec na Zderazi. Ve 12. století se stalo přímo módou obdarovávat pozemky a poddaným lidem především kostely a kláštery nových církevních řeholí. Osady Chodov a Šeberov, které vlastnil Všebor, se tak o několik let později dostaly do majetku tohoto řádu a patřily mu nepřetržitě až do husitských bouří v 15. století.
Hrnčíře se vyvíjely na rozdíl od Šeberova poněkud odlišně. Osadu obýval tzv. služebný lid - hrnčíři, vyrábějící hrncovité nádoby, mísy, džbány a zásobnice zdobené typickou vlnovkou a dalšími jednoduchými vzory, jimiž bylo zásobováno široké okolí a odtud pramení i název této osady. Polosamostatné postavení původních starousedlíků tzv. heredes, což se překládá českým termínem dědici, bylo svým způsobem výjimečné. Tito lidé nebyli šlechtici, nemohli však odmítnout existenci feudálního pána. Patřili k jakési přední vrstvě usedlíků a nebylo jim lehké např. ukládat poplatky apod. Osadu sice vlastnil svobodný muž - vladyka, jehož jméno se bohužel nedochovalo, musel však respektovat určitá privilegia obyvatelstva. Původní majitel zde vybudoval sídelní dvorec, z něhož vznikla po několika generacích opevněná tvrz. Někdy ve 13. století byl při tvrzi vybudován kostel sv. Prokopa, při němž přirozeně vznikla i farnost. Přes prostotu chrámové stavby šlo o významný počin, který stačil zajistit pro Hrnčíře v mnoha údobích další historie určité přednostní postavení.
Za povšimnutí stojí zjištění, že vesnické kostely v těchto raných dobách budovala především drobná světská šlechta a nikoliv církevní instituce. Existence raně gotických a románských kostelů ze 13. a počátků 14. století v našem okolí je doložena v Kunraticích, Hrnčířích, Průhonicích a Petrovicích. Naopak je patrná jejich absence v Roztylech - obci vyšehradské kapituly, ale také v Šeberově a Chodově.
Postavení osady Hrnčíř se změnilo po vzniku zbraslavského kláštera. Klášter založil v roce 1292 král Václav II. a v následujících letech se stali novými majiteli osady zbraslavští cisterciáci. Zbraslavský klášter měl od roku 1360 patronátní právo k hrnčířskému kostelu a podle tehdejších zvyklostí lze říci, že klášter byl už také i přímým držitelem vesnice.
Městská část
PrahaŠeberov
PrahaŠeberov
