Rozhovor s Pavlem Švestkou, který hraje v kapele Shannon Irish Music na housle

Koncert kapely Shannon – Irish Music - Oficiální stránky Městská část Praha Šeberov

Z hudby musím vždycky "čichat člověčinu".

V šeberovském kostele Církve bratrské, kde je „domovská scéna“ programu Kultura Š+H, již účinkovali naši sousedé ze Šeberova nebo Hrnčíř. V roce 2022 jedna ze Sester Havelkových, zpěvačka Anička Vávrová, zazpívala společně s Originálním Pražským Synkopickým Orchestrem, přední český kontrabasista František Uhlíř zahrál v roce 2024 v rytmu bossa novy nebo skvělá mezzosopranistka a moderátorka Martina Kociánová vystoupila v listopadu minulého roku.

V březnu se můžete těšit na další koncert, kde bude hrát také soused z Hrnčíř Pavel Švestka. Zahraje s kapelou Shannon Irish Music, která nám v Šeberově dva dny po svátku svatého Patrika, patrona Irska, navodí tu správnou irskou náladu.

Před nedávnem jsme se potkali u vývěsky, kde jsem vyměňovala letáky s akcemi naší městské části. Jsem moc ráda, že jste mě oslovil s nabídkou koncertu tradiční irské muziky. Myslím, že jste tehdy mluvil tom, že hrajete i staropražské „hašlerovky“. Jsou vám tyto tradiční starodávné melodie bližší než klasická nebo populární hudba?

Nezatracuju vůbec žádnou hudbu, jen z ní vždycky musím "čichat člověčinu" - i skladby vytvořené výhradně pomocí počítače by měly mít muzikantský nápad a vtip. Jinak ale ano, trefila jste se, zůstávám spíš duchem přinejmenším v minulém století. Mým hlavním žánrem je jazz a swing, hudba, která ve 20. století vznikla a zároveň zažila největší rozkvět. Ale mohl bych jít ještě dál do minulosti, ve velké úctě a lásce chovám české a moravské lidové písničky, mám jich v hlavě desítky, možná stovky, ale obávám se že dneska už není komu je hrát. Jsem zkrátka rád, když je za muzikou ještě nějaká historie, příběh, duch doby. A baví mě předávat je takhle i divákům.

Jak jste se k interpretaci irské muziky dostal?

Začnu s dovolením v tom minulém století. Vyrůstal jsem v hudební rodině, hlavně na trampských písničkách, country a bluegrassu. Pro kluka, co musel hrát na housle, to byla inspirace a mnohem větší motivace než hudební škola. Hrozně jsem toužil mít kapelu a zřejmě jsem vyslal do vesmíru tak silné přání, že se mi ve čtrnácti letech splnilo. Ve skupině Auris jsme pak několik let hráli folk a country, mj. s Radkou Fišarovou nebo Honzou Greifonerem, které můžete znát i z šeberovských koncertů. Všichni tři jsme tehdy studovali na Konzervatoři Jaroslava Ježka, tahle škola nás pak nasměrovala víc k popu a jazzu a kapela Auris po nějakých deseti letech přestala existovat. A to už jsme ve století jednadvacátém. Začal jsem se živit jazzovým zpíváním, ale ta živelnost a energie amerických country houslistů a jejich irských předchůdců mě přitahovala dál. A přání bylo vesmírem znovu vyslyšeno, přišla nabídka hrát právě irskou muziku ve skupině Shannon. Jsem kolegům vděčný, že mě tehdy oslovili a že už víc než dvacet let můžu předávat tu energii dál.

Přiblížil byste nám další z vašich projektů s uskupením „Jazzové perutě 80“? Nebo je vaše hudební portfolio ještě širší?

Širší je výrazně, ale jazz a swing z něj určitě zabírá největší část. "Jazzové perutě 80" jsou nový projekt z loňského roku, k výročí 80 let od ukončení 2. světové války. Připomínali jsme v rámci oslav na koncertech po celé republice swingové písně té doby, melodie z pamětnických filmů, něco z Osvobozeného divadla, a dokonce několik písniček z éry počátků trampingu. A navzdory číslovce v názvu se projekt přehoupl i do letošního roku, za což jsme rádi a třeba jednou zavítá i sem do Šeberova.

Vaše vystoupení s irskou muzikou často doplňujete ukázkami irských tanců. Vím, že spolupracujete s tanečnicemi z klubu Rinceoirí. Doprovázíte je pouze při vystoupeních nebo hrajete řekněme i irské tancovačky?

Pro muzikanta je hraní na tancovačce ještě něco víc než jen hudba k poslechu, energie mezi hrajícími a tančícími se zacyklí a násobí (stejné je to ve swingu, který se teď celosvětově opět hodně tančí).

Kapel, které u nás irskou a skotskou muziku hrají, je pár desítek, některé se na tancovačky přímo specializují. Hrají se tam delší skladby v jednom tempu - pro spontánní tanec ideální, ale k samotnému poslechu možná až trochu jednotvárné. Nás asi nejvíc baví koncerty s tanečními vstupy, interakce s divákem, skladby pestřejší a členitější. Ale samozřejmě tam zůstává ta spontánnost a hravost, kterou jsme nasáli při hospodských "sessions" během cestování po Irsku.

Bydlíte v Hrnčířích. Když jste volil místo, kde byste chtěl se svou rodinou žít, zjišťoval jste si předem něco o naší městské části? Nebo jste měl na Prahu – Šeberov nějakou vazbu z dřívější doby? Ptám se záměrně, abych zjistila, jak se na naši městskou část dívá člověk zvenčí, který se rozhoduje, jestli zde chce žít…

Rodiče máme na Budějovické a chatu poblíž Zvole. Hledali jsme něco na spojnici těchhle dvou míst a aby to ještě byla Praha.

Vyptávání samozřejmě proběhlo, léta už se známe a zpíváme spolu s Andulkou Vávrovou ze Sester Havelkových a vyzpovídal jsem i další svou známou, tehdy ovšem ještě ne tak všeobecně známou Kvízovou dámu. Jsme tu už desátý rok spokojeni, jediné, co mi tu opravdu chybí, je les.

Na co se můžeme 19. března při koncertu Shannon Irish Music těšit. Řekněte sousedům, proč si nemají váš koncert nechat ujít.

Tak především uvidí tančit krásné mladé slečny z Rinceoirí :-), uslyší hudební nástroje, které u nás nejsou zase až tak běžné, a některé z těch známých se zase používají trochu jinak.

Poznají hudbu, která se na první pohled může zdát úplně odlišná od našich tradic. Ale dokáže spolehlivě rozvibrovat a rozhýbat posluchače i v našich zeměpisných délkách, protože byť se Keltové nakonec museli posunout o stovky kilometrů západněji, jejich otisk v časoprostoru a v genech tu zůstává. Může to znít jako klišé, ale my se na koncertech stále znovu přesvědčujeme, že ta muzika opravdu dovede zarezonovat s něčím v nás. Jinak bychom ji ani nedělali.